Ale král řekl Aravnovi: Ne! Chci to od tebe koupit za kupní cenu. Nepřinesu Hospodinu, svému Bohu, zápalné oběti zadarmo. A David to humno a ten skot koupil za padesát šekelů stříbra. 2. Samuelova 24,24
Věřím, že v Božím způsobu hospodaření nejsou žádané levné věci. Bůh daroval svého vlastního Syna, aby nás osvobodil. Přestože nikdy nebudeme moci přinést oběť, která by se tomu vyrovnala, máme Mu přinášet oběti, které pro nás něco znamenají. Král David řekl, že nebude Bohu dávat něco, co dostal zdarma. Sama jsem se naučila, že dávání, které ani nepocítíme, není skutečným dáváním.
Rozdat oblečení a domácí potřeby, které už nepotřebujeme, může být pěkným gestem, nejedná se však o skutečné dávání. Opravdové dávání znamená, že někomu dáme něco, co bychom si raději nechali.
Jsem si jistá, že se ti to už stalo. Bůh tě požádal, abys někomu daroval něco, co se ti líbilo. Když pomyslíme na to, že Bůh nás tolik miloval, že za nás dal svého Syna, určitě nás to povzbudí k dávání.
Jednoduchou pravdou je, že pokud chceme být šťastní, musíme dávat. A dávání není skutečným dáváním, jestliže nás nic nestojí.
Modlitba
„Bože, chci, aby mé dávání mělo smysl. Ukaž mi, kdy mohu někomu něco dát nebo někoho požehnat. Chci být štědrý k ostatním, jako jsi Ty ve své lásce štědrý ke mně.“