Každý ať dá, jak si předsevzal v srdci, ne se zármutkem nebo z donucení; vždyť radostného dárce miluje Bůh. 2. Korintským 9,7
Jako křesťané máme být štědří, máme rozdávat všude a kdykoliv je to jen možné. Nemám na mysli jen dávání peněz, můžeme někomu například pomoci, povzbudit ho, věnovat mu svůj čas, talent nebo odpuštění.
To znamená, že nesmíme dovolit, aby nám v těchto věcech bránila naše sobeckost. Mnozí lidé jsou lakomí a nechtějí se vzdát toho, co mají. Jiní sice navenek lakomí nejsou, mají ale takové srdce. Dávají jen proto, že mají pocit, že musejí. Štědrost přitom není jejich touhou.
To ale není způsob, ke kterému nás Bůh povolal. V 1. Korintským 9,7 čteme: „Každý ať dá, jak si předsevzal v srdci, ne se zármutkem nebo z donucení; vždyť radostného dárce miluje Bůh.“
Přemýšlejme o tom. Když vydáme život Bohu, už nám nepatří. Proto máme být štědří a dávat vše, co máme, podle toho, jak nás Bůh vede.
Staňme se proto radostnými dárci. Bůh bude poctěn. Ti, kdo s radostí dávají, prožívají radost, naplnění a dosáhnou výjimečných výsledků.
Modlitba
„Bože, rozhoduji se ve své mysli a ve svém srdci, že se stanu štědrým dárcem. Ukaž mi, jak mohu být štědrý vůči Tobě a lidem, kteří jsou součástí mého života.“