Naše duše očekává na Hospodina. On je naše pomoc i náš štít. (Žalm 33,20)
V naší uspěchané společnosti lidé často nejsou dostatečně ukáznění, aby čekali na Pána. Chceme mít všechno hned! Pokud ale žijeme v neustálém spěchu, přijdeme o blízké společenství s Bohem, které vyžaduje čas. Bůh chce promlouvat k našemu srdci, my ale musíme být trpěliví a naslouchat mu.
Eliáš byl muž, který znal tajemství trpělivosti. Po vymýcení Baalových proroků se naučil, co to znamená čekat na Boha. Hospodin řekl Eliášovi, aby se postavil na horu a čekal. I přišel silný vítr, přišlo mohutné zemětřesení a velký oheň, ale Hospodin nebyl ani v jedné z těchto věcí. V 1. Královské 19,12 čteme, že po ohni následoval tichý a jemný hlas. Po větru, zemětřesení a ohni promluvil Hospodin tichým a jemným hlasem. Kdyby byl Eliáš netrpělivý, vůbec by Boží hlas neslyšel.
David se také naučil čekat v Hospodinově domě a „přemýšlet, přemítat a dotazovat se Boha v jeho chrámě“ (viz Žalm 27,4). Chceme-li, aby naše modlitby byly účinné, potřebujeme být trpěliví a naslouchat Božímu slovu. Čekání na Boha a naslouchání jeho hlasu odvádí naši pozornost od nás samých a pomáhá nám zaměřit se na toho, který je odpovědí na všechny naše potřeby.