Boha nikdo nikdy neviděl. Jestliže se milujeme navzájem, Bůh v nás zůstává a jeho láska v nás dosáhla svého cíle. (1. Janova 4,12)
Nemůžeme někomu dát něco, co sami nemáme. Pokud jsme sami nikdy neprožili Boží lásku, je zbytečné snažit se milovat druhé. Měli bychom vyváženým způsobem milovat sami sebe, ne však sobecky a sebestředně. Ráda říkám, že bychom se měli milovat, ale neměli bychom být do sebe zamilovaní.
Milovat sám sebe znamená věřit v lásku, kterou k tobě Bůh má, a ta je věčná, neměnná a bezpodmínečná. Nech jeho lásku, ať ti ukáže, že jsi dost dobrý a že jsi v bezpečí. Nezačni však o sobě smýšlet výš, než je třeba (viz Římanům 12,3). Milovat sám sebe neznamená, že máš milovat každé své chování. Znamená to, že přijmeš sám sebe a budeš milovat tu jedinečnou osobu, kterou tě Bůh stvořil.
Věřím, že teprve, když se naučíme vyváženě milovat sami sebe, budeme moct dovolit Boží lásce, aby skrze nás proudila. Pokud nebudeme mít zdravou míru lásky sami k sobě, budeme možná schopni ke druhým pociťovat náklonnost nebo je budeme milovat humanistickým druhem lásky, rozhodně je ale nebudeme schopni milovat bezpodmínečně, protože takovou lásku v nás dokáže probudit jen Bůh sám a jen on nás k ní může inspirovat.
Duch svatý očišťuje naše srdce, aby upřímná Boží láska mohla proudit skrze nás k druhým (viz 1. Petrova 1,22). To je součást naplnění Duchem.
Bůh chce, abychom ostatním prokazovali lásku. Když myslíme na druhé a přemýšlíme, jak jim požehnat, zůstáváme naplněni Duchem svatým, který je Duchem lásky.
SLOVO PRO DNEŠNÍ DEN: Máš něco úžasného, o co se můžeš podělit se světem, a to je Boží láska, která je v tobě.