V něm smíme otevřeně a s důvěrou skrze jeho víru přistupovat k Bohu. (Efezským 3,12)
Když přistupujeme v modlitbě k Bohu, neměli bychom se cítit nejistě. On zná všechny naše slabosti, a přesto nás miluje. Nechce nám dát „jenom tak tak“, chce, abychom měli víc než dost. Musíme ho však směle požádat.
Odvážně přistoupit k Bohu v modlitbě je, jako jít do banky vybrat peníze. Pokud vím, že mám v bance tisíc korun, které jsem si tam minulý týden uložila, nebudu váhat, zastavím se u okénka a vyberu si své peníze. Vím, že tato částka je moje, a proto si ji mohu kdykoli z banky vyzvednout. Když předložím svůj šek, mohu s jistotou očekávat, že dostanu svých tisíc korun.
Se stejnou jistotou máme přistupovat i k Bohu. Ne na základě vlastní spravedlnosti, ale proto, že máme tu výsadu být spoludědici Kristovi. Potřebujeme porozumět tomu, co máme v Ježíši. Musíme se modlit s plnou důvěrou a očekáváním, že dostaneme to, co nám patří. Bůh nám v Kristu zajistil neuvěřitelné zaopatření, a naším úkolem je v Ježíšově jménu prosit o požehnání, které pro nás již vydobyl. Když bojujeme s pocitem nehodnosti, potřebujeme jít do Božího slova a připomenout si všechny výsady, které nám jako Božím dětem patří. Popros Ducha svatého, aby ti pomohl směle vstoupit do Boží přítomnosti a přijmout pomoc, kterou potřebuješ. Platí pro tebe slovo: „Sám ten Duch svědčí spolu s naším duchem, že jsme děti Boží. Jsme-li však děti, jsme i dědicové – dědicové Boží a spoludědicové Kristovi.“ (Římanům 8,16–17) Duch svatý k tobě promluví a připomene ti, že patříš Bohu!
SLOVO PRO DNEŠNÍ DEN: Jsi Boží dítě a Bůh si moc přeje zjevit ti svou dobrotu.