Vy jste moji přátelé, činíte-li, co vám přikazuji. (Jan 15,14)
V dnešním verši nám Ježíš říká, že jsme jeho přáteli, pokud ho posloucháme. V dalším verši pak prohlašuje, že už nás nenazývá svými služebníky, ale přáteli. Je zřejmé, že chce s námi mít osobní vztah a přeje si, abychom s ním byli v těsném spojení. Dokazuje to tím, že žije v nás. Existuje vůbec něco osobnějšího, než žít v druhé osobě?
Kdyby si Bůh chtěl ve vztahu s námi udržovat odstup, chtěl s námi mít věcný a profesionální vztah, žil by někde daleko. Mohl by občas přijít na návštěvu, určitě by se ale nerozhodl trvale přebývat ve společném domě s námi.
Když Ježíš zemřel na kříži, otevřel nám cestu k osobnímu vztahu se všemohoucím Bohem. Jak úžasná myšlenka! Jen se nad tím zamysli: Bůh je tvůj osobní přítel!
Pokud se známe s někým důležitým, rádi se tím pochlubíme a řekneme: „Ach ano, ten člověk je můj přítel. Často chodím k němu domů. Běžně se vzájemně navštěvujeme.“ Totéž můžeme říct o Bohu. Stačí, když splníme svou část podmínky pro společenství s ním, tedy když budeme naslouchat jeho hlasu, poslouchat ho a každý den zůstávat v jeho přítomnosti.
SLOVO PRO DNEŠNÍ DEN: Můžeš mít osobní vztah s Bohem, on je tvůj přítel.