Vítr vane, kam chce, a slyšíš jeho zvuk, ale nevíš, odkud přichází a kam jde. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha. (Jan 3,8)
Když se znovu narodíme, náš duch se obrodí a my se stáváme citlivými na Boží hlas. Slyšíme jeho šepot, i když nemůžeme říct, odkud pochází. Pán mluví tiše, aby nás jeho tichý a jemný hlas usvědčoval v srdci, korigoval a usměrňoval.
S druhými lidmi můžeme komunikovat pomocí svých úst, mimiky, gestikulace a dalších druhů řeči těla. Jestli ale chceme komunikovat s Bohem, musíme to udělat svým duchem.
Bůh k naší vnitřní bytosti promlouvá prostřednictvím přímého společenství, intuice (nevysvětlitelný pocit rozlišování), prostřednictvím našeho svědomí (naše základní přesvědčení o tom, co je správné a co špatné) a prostřednictvím pokoje. Náš duch pak ví věci, kterým naše přirozená mysl nerozumí a nemůže je pochopit.
Když jsme citliví na Boží hlas, můžeme se například dívat na situaci, která se jeví jako správná, my ale intuitivně cítíme, že něco není v pořádku. Tato „kontrolka“ v našem duchu nás chrání, abychom se nezapojili do něčeho, do čeho nemáme, a nezapletli s někým, s kým nemáme.
Věnuj pozornost tomu, co cítíš ve svém srdci a duchu, protože právě tam k tobě bude Bůh promlouvat slova vedení, povzbuzení, varování a útěchy.
SLOVO PRO DNEŠNÍ DEN: Věnuj pozornost „kontrolce“ ve svém duchu.