Skrze něho tedy přinášejme Bohu stále oběť chvály, to jest ovoce rtů, vyznávajících jeho jméno. (Židům 13,15)
Chvála je příležitostí k tomu, abychom si připomínali Boží dobrotu k nám, byli za ni vděčni a vyprávěli o ní. Je to něco, co můžeme dělat bez přestání. Můžeme Boha chválit za jeho mocné skutky, za divy, které činí, a dokonce i za skutky milosti, které teprve má v plánu v našich životech vykonat. Můžeme ho také chválit za jeho každodenní zaopatření.
Oběť chvály znamená, že to děláme, i když se nám do toho někdy nechce. Jako věřící můžeme v časech těžkých i dobrých Boha chválit za jeho dobrotu, milosrdenství, laskavost, milost a trpělivost. Zatímco čekáme na naplnění svých modliteb, můžeme se rozhodnout neustále vzdávat chválu, vyvyšovat a oslavovat jeho jméno.
Naší odpovědností není dělat si starosti a znepokojovat se. Nemáme se snažit udělat to, co by měl dělat Bůh. Nemáme přebírat situaci do svých rukou a dělat to, co bychom měli nechat na něm. Místo toho potřebujeme jednoduše veškerou svou starost uvrhnout na Pána (viz 1. Petrova 5,7), důvěřovat mu a chválit ho za to, co už udělal, co dělá a co věříme, že ještě udělá.
Dokonce i ve dnech, kdy to není snadné a kdy nechápeme, co se děje, můžeme Bohu nabídnout oběť chvály. Když svou důvěru skládáme v něj bez ohledu na vnější okolnosti, posiluje to naši víru a jemu se to líbí.