Komu vy něco odpouštíte, odpouštím i já. Neboť i já, cokoliv jsem odpustil – měl-li jsem co odpustit – učinil jsem to pro vás před tváří Kristovou, abychom nebyli oklamáni od Satana; vždyť jeho úmysly nám nejsou neznámy. 2. Korintským 2,10–11
Odpuštění nám pomáhá, protože uvolňuje Boha, aby v nás mohl pracovat. Jsem šťastnější a i fyzicky se cítím lépe, když nejsem naplněna jedem neodpuštění. Některá vážná onemocnění mohou být důsledkem stresu a tlaku z hořkosti, odporu a neodpuštění.
Jestliže my neodpustíme druhým lidem, nemůže ani Otec odpustit nám. Sklízíme, co jsme zaseli (viz Matouš 6,14–15, Galatským 6,7–8). Když budeme zasívat milost, sklidíme milost. Zasíváme-li odsouzení, budeme ho také sklízet. Pokud chceme nechat dveře svého srdce otevřené pro Pána a Jeho milost, je odpuštění nezbytné.
Když neodpustíme, dáváme tím ďáblovi prostor, který potřebuje, aby v nás mohl budovat své pevnosti. Jestli se mu to podaří, může omezit působení Ducha svatého. Pokud ale odpustíme, nepřítel ztratí moc v našem životě, a my můžeme mít nerušené obecenství s Bohem.
Jestli se rozhodneme poslouchat Boží slovo, můžeme díky moci Ducha svatého nad nepřítelem zvítězit. Proto si prokažme laskavost a bez váhání odpouštějme druhým.
Modlitba
„Bože, nechci dávat nepříteli prostor a nedovolím mu, aby si ve mně budoval svou pevnost. Nechci, aby cokoliv bránilo mému vztahu s Tebou. Rozhoduji se odpouštět, abych s Tebou mohl mít nerušené obecenství.“