Kéž je nad námi vlídnost Panovníka, našeho Boha! Upevni nám dílo našich rukou, ano, upevni dílo našich rukou! (Žalm 90,17)
Existuje rozdíl mezi přirozenou a nadpřirozenou přízní. Přirozenou přízeň si můžeme zasloužit, zatímco nadpřirozenou ne.
Pokud pracuješ dostatečně tvrdě a dostatečně dlouho, můžeš přimět lidi, aby tě většinu času měli rádi a přijímali tě. Takové přijetí si ale musíš udržovat stejným způsobem, jakým jsi jej získal. Muset neustále říkat a dělat správné věci, aby nás lidé měli rádi, je jednou z forem otroctví.
Jestliže se rozhodneš následovat Boha místo lidí, získáš si jeho přízeň. Ta je darem milosti a nelze si ji zasloužit. Bůh nechce, abychom plýtvali časem a energií ve snaze vysloužit si jeho přízeň. Chce, abychom mu důvěřovali, že nám ji daruje. Když nám Bůh dá svou přízeň, začnou se dít úžasné věci. Dveře příležitosti se otvírají. Najednou dostaneš požehnání a výhody, které sis nezasloužil a nevysloužil.
Můžeš se denně modlit za Boží nadpřirozenou přízeň. Je to Boží dar, který přichází z milosti prostřednictvím naší víry. Proto neváhej, žádej a pros, a dostaneš!