Stále platí zaslíbení pro vstup do jeho odpočinutí, bojme se tedy, aby se snad neukázalo, že někdo z vás je promeškal. (Židům 4,1)
Když vyučuji o spravedlnosti, ráda používám příklad, který si můžeš také vyzkoušet: Posaď se do křesla. A teď se zkus posadit do křesla. Vím, že to zní hloupě, protože už v něm sedíš. Když sedíš v křesle, nemůžeš si do něj sednou o nic víc, než už v něm sedíš. Totéž platí pro spravedlnost. Ježíš nás svou obětí učinil spravedlivými před Bohem a my nemůžeme udělat nic pro to, abychom se stali spravedlivějšími, než nás učinil on sám. Naše chování se může zlepšit, ale pouze za předpokladu, že plně přijmeme svou spravedlnost v Ježíši. On nás posadil do křesla spravedlnosti a my se musíme naučit uvolnit a přestat se snažit být tím, kým už jsme. Bez Krista nás s Bohem nedokáže usmířit žádné množství dobrých skutků. Apoštol Pavel to potvrzuje svou modlitbou, v níž vyjadřuje touhu, aby byl nalezen v Kristu, „nemaje svou vlastní spravedlnost, ale jen tu, která je z Boha na základě víry“ (viz Filipským 3,9).
Nemůžeš udělat nic pro to, aby ses stal spravedlivým. Před Bohem se nemusíš předvádět. Až to konečně pochopíš, budeš moct spočinout v daru spravedlnosti, který ti Ježíš dává. To posílí tvou odvahu prosit jej a získáš jistotu, že ti chce odpovědět. Vím, že Bůh nevyslýchá mé modlitby proto, že jsem tak dobrá. On je slyší a vyslýchá proto, že on sám je tak dobrý!
SLOVO PRO DNEŠNÍ DEN: Raduj se z toho, jak jsi stvořen, protože Bůh tě utvořil svou vlastní rukou.