„Hněvejte se, a nehřešte;“ slunce ať nezapadá nad vaším hněvem. Nedávejte místo Ďáblu. Efezským 4,26–27
Je pokaždé každý druh hněvu hříchem? Některý hněv určitě hříchem je, ale ne každý. Dokonce Bůh sám se spravedlivě hněvá nad hříchem, nespravedlností, vzdorem a malicherností. Někdy má hněv dobrý základ, proto není vždy hříchem.
Je jasné, že jako lidé prožíváme negativní pocity. Kdyby tomu tak nebylo, nepotřebovali bychom ovoce Ducha sebeovládání. Pokušení ke hříchu ale samo o sobě ještě není hříchem. Pokud se však pokušení nevzepřeme a podlehneme mu, hřešíme. Stejné je to s hněvem, který nemusí nutně být hříchem, pokud nás však nepřivádí ke hříšnému jednání.
Někdy Bůh dovolí, abychom pocítili hněv a uvědomili si, že nás někdo zneužívá. Ale i v situacích, kdy zakoušíme opravdovou nespravedlnost, nemusíme dávat hněv najevo nesprávným způsobem. Musíme si dávat pozor, aby nás hněv nepřivedl k hříchu.
V knize Efezským 4,26 čteme: „Hněvejte se, a nehřešte…“ Hněv nemusí být hříchem, dávejme však pozor, abychom jej včas vydali Bohu. Tím zajistíme, že v nás nevzbudí hříšné reakce.
Modlitba
„Bože, pomoz mi vypořádat se s hříchem Tvým způsobem, aniž bych zhřešil. Dávám Ti kontrolu nad svým hněvem a důvěřuji Ti, že vše použiješ k mému dobru.“