Davidovi bylo velmi úzko, protože lid řekl, že ho ukamenují. Všemu lidu bylo totiž hořko v duši, každému kvůli svým synům a dcerám. Ale David se posilnil v Hospodinu, svém Bohu. (1. Samuelova 30,6)
Jestliže nevěříme sami v sebe, v talenty a schopnosti, které nám Bůh dal, kdo jiný v nás bude věřit? Bůh v nás věří, a to je dobře; bez toho bychom těžko někdy dosáhli nějakého pokroku. Nemůžeme vždy čekat, až přijde někdo jiný a povzbudí nás, abychom naplnili svůj potenciál.
Ve chvíli, kdy se David se svými muži ocitl ve zdánlivě beznadějné situaci a všichni svalovali vinu na něho, čteme, že se „posilnil ve svém Bohu“. Později se tato situace zcela obrátila (1. Samuelova 30,1–20).
Když byl David ještě chlapec, všichni v jeho okolí mu dávali najevo, že není schopen bojovat s Goliášem. Říkali mu, že je příliš mladý a příliš nezkušený a že nemá správnou výstroj. David ale žil v Boží blízkosti a důvěřoval Bohu. Věřil, že Bůh zjeví svou moc a dá mu vítězství.
Pochybování o sobě samém je mučivé, existuje ale cesta, jak se ho ale zbavit. Stejně jako David se můžeme naučit poznávat svého Boha, jeho lásku, jeho cesty a jeho Slovo. Pak mu budeme moct důvěřovat, že nám dá sílu, kterou potřebujeme.