Jak těsná je brána a zúžená cesta, která vede do života, a málo je těch, kdo ji nalézají! (Matouš 7,14)
Možná tě napadá něco, co jsi kdysi udělal, ale víš, že kdybys bys totéž udělal dnes, trápilo by to tvé svědomí. Možná ti to před pěti lety nevadilo, pak ti ale Bůh ukázal, jak je to špatné, takže by tě to dnes už ani nenapadlo.
Bůh k nám mluví o problémech, koriguje nás a pak nás nechá trochu odpočívat. Pokud jsme ale ochotní mu stále ještě naslouchat, začne nám po čase ukazovat zase nové věci.
Jestli jsi jako já, tak jsi kdysi chodil po široké cestě plné lehkomyslnosti. Nyní ale jsi na úzké cestě. Pamatuji si, jak jsem jednou řekla Bohu: „Vypadá to, že se moje cesta neustále zužuje.“ Vzpomínám si, že jsem měla pocit, jako by se cesta, po které mě Bůh vedl, zužovala natolik, že pro mě na ní nezbývalo místo! Není divu, že Pavel řekl: „Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus“ (Galatským 2,20). Když Ježíš přijde do našeho srdce, trvale se v nás usídlí. Pak pomalu rozšiřuje svou přítomnost v našem životě, dokud v nás není více jeho samého a méně naší sobecké přirozenosti.
Pokud máš pocit, že jsi na úzké cestě a nemůžeš dělat, na co jsi byl zvyklý, jestli se cítíš, jako by tvá omezení byla stále přísnější, pak tě chci povzbudit: tvá stará přirozenost je vytlačována a ve tvém životě je stále více místa pro Boží přítomnost.
SLOVO PRO DNEŠNÍ DEN: Přijmi svá omezení s vědomím, že vytvářejí více prostoru pro Boha.