Tehdy přistoupil Petr a řekl mu: „Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když proti mně zhřeší? Až sedmkrát?“ Ježíš mu řekl: „Pravím ti, ne sedmkrát, ale až sedmdesátkrát sedmkrát.“ (Matouš 18,21–22)
Nevím jak ty, ale já jsem moc ráda, že Bůh nijak neomezuje, kolikrát je ochoten nám odpustit. Bez ohledu na to, kolikrát selžeme a padneme, on nám i nadále prokazuje svou lásku tím, že nám stále odpouští a vždy nás znovu přijímá.
Není ale zvláštní, že pro sebe přijímáme od Boha odpuštění rádi a opakovaně, a přitom jsme tak málo ochotní odpouštět druhým? Sami zdarma přijímáme Boží milost, ve vztazích s druhými jsme však překvapivě tvrdí, zákoničtí a nemilosrdní.
Pointou je, že jako lidé, jimž bylo mnoho odpuštěno, se musíme naučit stejně odpouštět i druhým. Nemůžeme žít v úzkém vztahu s Bohem a zároveň v sobě přechovávat hořkost, zášť a neodpuštění vůči někomu jinému. Neodpuštění je jako pouta, která nás drží v duchovní svázanosti daleko od nejlepších Božích plánů pro náš život.
Jestli je pro tebe těžké odpustit někomu, kdo ti ublížil, vzpomeň si na všechny věci, které Bůh odpustil tobě. Když se na to podíváš tímto způsobem, stane se pro tebe odpuštění mnohem snazším.