… nezačal v nevěře o Božím zaslíbení pochybovat, ale byl posílen ve víře, když vzdal slávu Bohu… (Římanům 4,20)
V knize Genesis 17,16 Bůh promluvil k Abrahamovi a slíbil mu dědice. Problém ale byl, že Abraham i jeho manželka Sára byli velmi staří. Jemu bylo sto let a jí devadesát. Doba, kdy by bývali mohli mít děti, byla dávno pryč! Abraham však věděl, že k němu Bůh promluvil, a rozhodl se nezaměřovat se na svou fyzickou neschopnost. Místo toho důvěřoval Božímu zaslíbení a držel se ho tak, že vzdával chválu Bohu, jak čteme v dnešním verši.
Znovu chci zdůraznit, že přirozeným způsobem Abraham již neměl žádnou naději. Ve skutečnosti bylo zcela nemožné, že by dva devadesátiletí lidé mohli mít vlastní biologické dítě. Přesto Abraham stále doufal a věřil Božímu zaslíbení. Ačkoli si byl vědom, že jeho přirozené šance jsou nulové, nevzdal se, i když jeho tělo bylo umrtvené a Sářino lůno bylo odumřelé. Tváří v tvář skutečnosti, že to bylo přirozeně zcela nemožné, nepřestal věřit, nezakolísal ve víře a nezpochybnil Boží zaslíbení. A zatímco vzdával chválu Bohu, jeho víra naopak rostla a sílila.
Pokud ti Bůh něco zaslíbil a stále na to čekáš, buď jako Abraham: pamatuj, co ti Bůh slíbil, a chval ho za to.
SLOVO PRO DNEŠNÍ DEN: Dokud čekáš na splnění Božích zaslíbení, chval Boha.