Nyní však dosáhl význačnější služby, tak jako je i prostředníkem lepší smlouvy, která je založena na lepších zaslíbeních. (Židům 8,6)
Stará smlouva byla smlouvou skutků. Byla založena na tom, že jsme všechno dělali sami – byly to naše vlastní boje, úsilí a snaha zalíbit se Bohu. Udržovala nás v pasti skutků těla. Takový druh smlouvy nás okrádá o radost a drží nás v odstupu od Boha.
Nová smlouva je však smlouvou milosti, která není založena na tom, co můžeme udělat my, ale na tom, co již pro nás udělal Ježíš Kristus. Proto jsme ospravedlněni na základě víry, ne skutků. To je úžasné, protože nás to zbavuje tlaku, abychom usilovali o výkon. Můžeme se vzdát boje a frustrace a dovolit Bohu, aby mocí svého Ducha svatého působil v nás a skrze nás.
Jednoduše řečeno: Stará smlouva přináší otroctví, Nová smlouva naopak přináší svobodu. Proto je vztah s Bohem, který nám umožnil Ježíš Kristus svým činem, lepší než cokoli jiného, co můžeme zažít. Je osvobozující stát se tím, k čemu jsme byli stvořeni, a pak dělat to, co od nás Bůh očekává.