Bratři, já si nemyslím, že jsem se již toho zmocnil; jedno však činím: zapomínaje na to, co je za mnou, a natahuje se po tom, co je přede mnou… Filipským 3,13
Čím déle člověk žije, tím častěji si pravděpodobně položil otázku – co kdyby. Při této otázce často prožíváme smutek či zklamání nebo lítost. Pro Ježíšovy následovníky však otázka „co kdyby“ nemusí být důvodem k lítosti nad minulostí, ale spíše výzvou vidět budoucí Boží plán.
Znám jedno společenství křesťanů, které jejich pastor vybídl ke čtyřem jednoduchým krokům, kterými se měli připravit na uskutečnění Božího plánu pro celý následující rok. Vyzval je k tomu, aby se po dobu jednoho měsíce každý den modlili, jeden den v týdnu postili, každý týden přivedli do sboru jednoho nevěřícího člověka a dávali desátky.
Následkem toho došlo v tomto společenství k nevídanému průlomu. Na shromážděních byla mnohem silnější Boží přítomnost. Byly uvolněny finanční prostředky na sborové projekty a plánovanou stavbu. Nejúžasnější však bylo, že členové sboru zažili úplně nové občerstvující období, kdy mnoho neobrácených lidí nově vstoupilo do Božího království.
Co kdybyste dnes začali nově hledat Boha tak jako zmíněné společenství. Co kdybyste svůj život plně vydali Jemu. Co kdybyste vykročili v očekávání, co Bůh udělá. Co vše by se potom mohlo stát!
Modlitba
„Pane, nechci strávit svůj život pouhými otázkami „co kdyby“, aniž bych kdy prožil průlom ve svém životě. Nově se Ti vydávám a rozhoduji se, že budu hledat a očekávat na vše, co máš pro mě připraveno.