Denně umírám – jakože vy, bratři, jste moje chlouba, kterou mám v Kristu Ježíši, našem Pánu. 1. Korintským15,31
Sobectví se nemusíme učit, s ním jsme se již narodili. Když však přijmeme Ježíše jako svého Spasitele, On přijde a začne žít v našem duchu. Poté se začneme učit “umírat sami sobě“, následovat vedení Ducha svatého a tím přemáhat naše sobectví. Bude to nějakou dobu trvat a asi ho nikdy nepřemůžeme dokonale, ale Ten, kdo žije v nás, nám v tom denně pomáhá (viz Galatským 5,16).
Domnívám se, že jsem své sobectví ještě plně nepřemohla a myslím, že ostatní jsou na tom podobně. Dokonce i apoštol Pavel, jeden z nejvýznamnějších křesťanů, který kdy žil, musel bojovat se svým sobectvím, stejně jako my všichni. Napsal, že každý den znovu „umírá sám sobě“.
I my jsme povoláni k takovému životu. Nemůžeme žít sami pro sebe a očekávat, že to přinese nějaké pozitivní změny. Musíme umírat sami sobě doslova každý den. Obvykle to není příliš jednoduché, ale když se opíráme o Boží milost, On nám vždy dá sílu učinit to, co je správné. Žít nesobeckým životem je nejlepší způsob, jak mít v životě více spravedlnosti, pokoje a radosti.
Modlitba
„Pane, vím, že nejsem dokonalý, vím však, že když mi, Ty, dáš sílu, budu schopen každodenně umírat sám sobě. Ukaž mi, jak mám přemáhat sobectví, abys mohl Svůj život žít skrze mě.“