Vyzpytuj mě, Bože, a poznej mé srdce, zkoumej mě a poznej mé myšlení a pohleď, není-li ve mně cesta trápení, a veď mě cestou věčnosti! (Žalm 139,23–24)
Když jsme usvědčeni z hříchu, často se stáváme mrzutými, protože s námi Bůh jedná. Dokud svůj hřích nepřiznáme, nejsme ochotni se od něj odvrátit a požádat o odpuštění, pociťujeme tlak, který nás zneklidňuje. Jakmile se smíříme s Bohem, náš pokoj se navrátí a naše nálada se zlepší.
Ďábel na nás útočí odsouzením a hanbou, aby nám zabránil s jistotou přistupovat v modlitbě k Bohu, aby nemohly být uspokojeny naše potřeby a abychom si nemohli užívat společenství s Bohem. Když se cítíme špatně nebo si myslíme, že se na nás Bůh hněvá, odděluje nás to od jeho přítomnosti. On nás nikdy neopustí, strach v nás ale vzbuzuje pochybnosti o jeho přítomnosti.
Proto je rozlišování pravdy a poznání rozdílu mezi usvědčením a odsouzením tak důležité. Usvědčení člověka pozvedá a vyvádí z hříchu, odsouzení způsobí jen špatný pocit ze sebe a často problém jen zhorší.
Když se modlíš, pravidelně žádej Boha, aby k tobě mluvil a usvědčoval tě z hříchu. Uvědom si, že usvědčení je požehnání, nikoli problém. Když začínám svůj modlitební čas, skoro pokaždé žádám svého nebeského Otce, aby mi zjevil vše, co dělám špatně, a očistil mě od každého hříchu a nespravedlnosti. Pro úspěšný život s Bohem je usvědčení nezbytné. Dar usvědčení je jedním ze způsobů, jak slyšet Boha. Neudělej tu chybu, že se necháš odsoudit. Místo toho dovol Bohu, aby tě pozvedl a přivedl na nové místo svobody blíže k sobě. Nevzpírej se, přijmi to.
Slovo pro dnešní den: Dovol Bohu, aby tě pozvedl a vyvedl.