Díky Bohu, že jste sice byli otroky hříchu, ale stali jste se ze srdce poslušnými vzoru učení, jemuž jste byli svěřeni. (Římanům 6,17)
Pavel napsal, že se věřící v Římě stali „ze srdce poslušnými“. To bylo důležité, protože je také možné mít polovičatou poslušnost, tedy být poslušný v chování, ale nerad, neochotně a ne celým srdcem.
Poslouchat, co Bůh říká, není jen otázkou toho, co navenek předvádíme; je to také otázka správného postoje. Pokud se opravdu chceš líbit Pánu, budeš s nadšením následovat jeho pokyny a rady pro svůj život.
Doporučuji ti, aby ses ale snažil o ještě vyšší úroveň: buď ve své poslušnosti rychlý, radikální a radostný. Nebuď typem člověka, s nímž Bůh musí jednat týdny, jen aby jej přiměl udělat sebemenší věc. To, co od tebe Bůh žádá, udělej vždy s radostí.
Poslušnost je víc než duchovní povinnost – je to duchovní příležitost! Tvá poslušnost Bohu bude nakonec odměněna. Poslušnost zasévá semínko nutné k tomu, aby ve tvém životě mohlo vyrůst požehnání, a nikdy to s ní nemůžeš přehnat. Bůh vždy každé semeno poslušnosti odmění.