Z toho důvodu ti připomínám, abys rozněcoval Boží dar, který je v tobě skrze vzkládání mých rukou. (2. Timoteovi 1,6)
Ve svém duchovním životě buď směle postupuješ vpřed, nebo sklouzáváš zpět. Neexistuje nic takového jako stagnující křesťanství. Je velmi důležité jít neustále vpřed. To je důvod, proč Pavel povzbuzoval Timotea, aby rozněcoval oheň a znovu rozdmýchal horlivost, která kdysi naplňovala jeho srdce. Timoteus byl unavený, a oheň, který v něm kdysi hořel, už jen slabě plápolal.
Timoteus očividně udělal krok zpět, možná kvůli strachu. Je jistě snadné pochopit, proč mohl ztratit odvahu a sebevědomí. Byla to doba extrémního pronásledování, a jeho učitel Pavel byl ve vězení. Přesto ho Pavel důrazně nabádal, aby se vzchopil, vrátil se na správnou cestu, nezapomínal na své životní povolání, vzepřel se strachu a pamatoval na to, že mu Bůh dal ducha síly, lásky a rozvahy.
Kdykoli dovolíme strachu, aby nás ovládl, začneme sklouzávat zpět. Strach brání našemu pokroku a způsobuje, že se chceme otočit a utéct, místo abychom šli směle vpřed. Pokud cítíš nejistotu, pochybnosti, nebo se dokonce bojíš, přivlastni si povzbuzení, které Pavel psal Timoteovi. Rozněcuj svou víru, hoř pro Boha a nikdy nezapomínej, že on je s tebou. Bez ohledu na to, jak těžké se věci mohou zdát, s Bohem po boku a v jeho síle můžeš udělat cokoli, co pro tebe připravil.