Hlásej slovo, přicházej s ním vhod či nevhod, usvědčuj, domlouvej, napomínej se vší trpělivostí a s vyučováním. 2. Timoteus 4,2
Na svých cestách kvůli službě Bohu často přespávám v nějakém hotelu. Pokud jsem v pokoji, používám visačku „nerušit“, aby mě nikdo nevyrušoval. Když taková cedulka visí na mé klice, je to v pořádku. Nesmí ale viset na dveřích mého života.
Všiml sis někdy, že Bůh nejedná vždy podle našich časových plánů a neřídí se tím, co nám momentálně vyhovuje? Pavel píše Timoteovi, že má plnit svůj úkol a přinášet evangelium, ať s ním přichází vhod či nevhod, ať se mu chce nebo nechce.
A to Timoteus určitě nebyl tak závislý na svém pohodlí, jako jsme my dnes. Pokud to potřeboval slyšet on, tím spíše si to musíme často opakovat i my.
Není nic těžkého nasadit si visačku „nerušit“ a neposlechnout Boží povolání, protože se bojíme, že bychom se museli zříci pohodlí. Tím ale zmeškáme spoustu výjimečných příležitostí. Potřebujeme vědět, že ať nás Bůh požádá o cokoliv, bude to stát za to a vyplatí se zříci se kvůli tomu určitého pohodlí a vystát těžkosti, na které můžeme cestou narazit. Pokud zůstaneme poslušní, Bůh nás uschopní, abychom mohli naplnit Jeho vůli.
Modlitba
„Bože, chci dnes ze svého srdce sundat visačku ‚nerušit‘. I když se mi do něčeho nechce, rozhoduji se vždy uposlechnout to, k čemu mě vedeš.“