Ovocem Ducha je však láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, mírnost, sebeovládání. Proti takovým není žádný zákon. (Galatským 5,22–23).
Vzpomínám si na léta, kdy jsem jako křesťanka podléhala častým výkyvům nálad. Jednou jsem byla nahoře, jednou dole. Když můj manžel Dave dělal, co se mi líbilo, byla jsem šťastná. Když dělal, co se mi nelíbilo, zlobila jsem se. Tehdy jsem ještě nevěděla, jak se nechat vést Duchem svatým, a proto bylo mé chování závislé na mých pocitech.
Víc než cokoli jiného od věřících slýchám, jak se cítí: „Mám pocit, že mě nikdo nemá rád.“ „Cítím, že se ke mně můj manžel nechová správně.“ „Mám pocit, že nikdy nebudu šťastná.“ „Cítím…, necítím…,“ a tak dále a tak dále.
Bůh chce, abychom si uvědomili, že naše pocity nikdy nezmizí, můžeme se je ale naučit kontrolovat a nenechat se jimi ovládat. Můžeme se rozhodnout pro sebeovládání a nedovolit, aby nás ovládalo naše tělo. Nikdo z nás nikdy nebude a ani by neměl mít všechno, co by chtěl. Duchovně zralý věřící může žít v pokoji a být šťastný, i když nedostane všechno, co chce. Můžeme sami sobě říct, že prostě nebudeme říkat všechno, co bychom chtěli, nebudeme jíst všechno, na co máme chuť, a nebudeme dělat vše, co se nám zachce. Rozhodni se, že dovolíš Duchu svatému, aby ti pomohl dělat, co je správné, bez ohledu na to, jak se cítíš!