Kdo slyší vás, slyší mne, a kdo odmítá vás, odmítá mne; kdo odmítá mne, odmítá toho, který mne poslal. (Lukáš 10,16)
Každý se čas od času setká s odmítnutím. Stalo se to Davidovi i apoštolu Pavlovi. Dokonce i Ježíš zažil odmítnutí. Když tě někdo odmítne kvůli tomu, kam tě Bůh vede a protože jsi jiný než ostatní, nezoufej, nejsi sám.
Když jsem začala kázat, byla jsem nejistá a musela snášet jistou míru kritiky a odmítnutí, Byly doby, kdy jsem to chtěl vzdát. Jednou ke mně Pán promluvil a řekl mi: „Já jsem tě povolal, nedělej si starosti s tím, co si myslí ostatní lidé. Pokud se tím budeš zabývat, nebudeš mít nikdy klid. Nepřítel totiž bude neustále hledat lidi, kteří si o tobě budou myslet něco špatného.“
Ve Skutcích 28,1–5 čteme, že když apoštola Pavla uštknul had, jednoduše jej setřásl a nic se mu nestalo. To stejné můžeme udělat s odmítnutím. Když jsme blízko Bohu a spoléháme na něj, ne na názory ostatních lidí, pak dokážeme setřást vše, čím se nás nepřítel snaží odradit. Ať už se dnes potýkáš s čímkoli – se strachem, odmítnutím, zklamáním nebo osamělostí – setřes to a jdi dál
I když nás zraní nebo odmítnou lidé, kteří jsou nám blízcí, můžeme nadále usilovat o to, k čemu nás Bůh povolal.