Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše dá dobré věci těm, kteří ho žádají, váš Otec, který je v nebesích! (Matouš 7,11)
Každý z nás by chtěl mít přízeň a náklonnost. Je to známka pýchy? Ne, pokud ovšem tato pozice pochází od Boha a není důsledkem pouhých osobních ambicí nebo našich vlastních sobeckých snah upoutat na sebe pozornost.
Abych byla zcela upřímná, velmi ráda sleduji lidi, kteří mají ve svém životě Boží přízeň. Je zábavné sledovat, jak Bůh někomu projevuje zvláštní péči a náklonnost. Vidět Boha, jak mocně působí v životě nějakého člověka, nás vede k opravdovému uctívání a díkuvzdání.
Je nádherné prožívat Boží přízeň. Někdy se nám ale zdá, že se to neděje tak často, jak bychom chtěli. Do jisté míry si za to můžeme sami. Je tolik věcí, které by pro nás Bůh chtěl vykonat, jenže nemůže, protože ho o ně nežádáme. Jedním z důvodů, proč ho nežádáme, je, že se necítíme hodni. Nikdo z nás sám o sobě není hoden, Bůh nám ale dává svou přízeň, když ho o ni prosíme!
Je načase, abychom začali věřit, že nám Bůh chce žehnat. On nám rád prokazuje svou přízeň. Jako Boží dítě, které bylo vykoupeno, přijalo odpuštění a je milováno, si dnes zapiš do srdce, že jsi zřítelnicí Božího oka. Bůh tě miluje.